Co vám v žádné pracovní příručce neřeknou

Ať už absolvujete školy, kurzy nebo ucelené programy pro své vzdělávání, skoro na žádném z nich (čest výjimkám) vám neřeknou to nejdůležitější, co vás v praxi čeká. Věc, kterou jedni nebudou řešit, ale doplatí na ni časem, a druží řeší až moc a doplatí na ni úplně stejně. Strašáka, se kterým budete usínat, přemýšlet v tramvaji cestou domů a nejspíš bude zodpovědný za spoustu dalších kurzů. Lidé.

Vyrůstala jsem ve školství, ve kterém se zkoušelo před tabulí, týmová práce byla výjimkou a většinou skončila prací jednoho až dvou lidí, kteří chtěli mít perfektní výsledek a ostatní se tak trochu svezli. Pokud jste jako já, žijete si ve své ulitě, a tak nějak zásahem osudu, štěstím a řízením vesmíru se většinou objeví někdo, kdo váš talent nebo nápad objeví. Když ale vlezete do dospěláckého světa a začnete pracovat, najednou zjistíte, že musíte řešit něco, co jste do té doby moc nemuseli – obhajovat své nápady, řešení a rozhodnutí před ostatními. Ať už jsou to kolegové na brigádě, kterým jste dali víkendovou směnu nebo váš nadřízený, u kterého si musíte obhájit rozpočet a kdokoli mezi tím, u nichž si hájíte svůj nový nápad, který vám přijde skvělý. Případ sám o sobě je pak řešení chyby – v rozpisu směn, rozpočtu i nápadu, který se neukázal tak báječný.

 

  1. Lidé jsou různí

Moudré, že? Není ale nad to si to pořád opakovat. Každý jsme jiný, a i když nám vyjde test osobnosti stejně, nejsme stejní. Někdo vám podklady dodá před termínem a jiného musíte 6x upomínat. Jeden chce pracovat sám, druhý to bude chtít procházet krok po kroku společně…

 

  1. Ujistěte se, že všichni v týmu znají navzájem své kompetence

To, že si myslíte, že máte něco na starosti, neznamená, že to tak je. Nastoupíte do nové firmy, ze všech pohovorů a rozhovorů je vám jasné, co máte dělat a ejhle. Naproti vám sedí někdo, kdo si to tak úplně nemyslí. Co teď? Zkusit si to vysvětlit. A pokud to nejde, nenechte to zajít do osobní roviny a co nejdřív sežeňte mediátora, který vám pomůže. A chtějte od nějaké autority (nemusí to nutně být nadřízený), aby vyjasnil kompetence členů vašeho týmu.

 

  1. Snažte se

Pokud na sobě budete pracovat, dřív nebo později si toho okolí všimne. Nebude to hned a nebude to jednoduché. Občas sklouznete k emocím, občas vám to všechno bude připadat marné. Ale už jen to, že si uvědomujete, že musíte něco změnit, je pokrok. Stejně jako u dalších závazků ke změně (kolikrát jste už začínali běhat?) i tady pomůže mít mentora nebo jen někoho, komu můžete své pocity svěřit a zkusit získat názor z jiné perspektivy.

 

  1. Pro ty na druhé straně

Pokud jste na druhé straně než ti z bodu 2 a 3, zkuste se na to podívat jejich očima. Možná vám pekelně lezou na nervy, možná je s nimi těžké pracovat, ale určitě nejsou zlí. Třeba jsou jen zoufalí a neví, co si počít. Občas se za vším vztekem a rozboji skrývá obyčejné neštěstí. Zkuste si také uvědomit, že 1 a trochu 3. 😉