Proč firmy nepotřebují publikovat víc obsahu
Pokud se dřív stalo, že bylo málo poptávek nebo vaše firma nebyla tolik známá, stačilo jednoduše produkovat víc. Víc článků. Víc postů. Zavést newsletter, zaplatit reklamu… Nějakou dobu to i fungovalo. Jenže tento přístup začíná s rozšířením AI dávat smysl čím dál míň. Když se bavím s technologickými a průmyslovými firmami, zjišťuju, že problémy jsou stále stejné jako dřív:
firmy nevědí, co a jak vlastně komunikovat,
firmy neumí jednoduše vysvětlit zákazníkům, proč zvolit zrovna je.
A tyto problémy nevyřeší ani sebelepší prompt…
Obsahu je díky AI všude dost
Umělá inteligence během posledních pár let naprosto změnila situaci tvorby textů. Napsat článek, post nebo produktový text dneska není problém, a to ani ve velkém objemu. Vše navíc vzniká rychleji a levněji než kdy dřív. Jenže spolu s tím, jak více firem a lidí začalo využívat AI, něco se začalo ztrácet…
Autenticita.
Autenticita je marketingové zaklínadlo poslední doby. Všichni o něm mluví, všichni ho chtějí, ale málokdo ho chce řešit do hloubky. A tak jakmile začnete trávit trochu víc času na LinkedInu, nebo si projedete pár webů konkurenčních firem, všechno začne splývat. Vídáme podobné fráze a formulace, ale něco, co by firmu odlišilo, se hledá už hůř. Paradoxně tak víc obsahu vede k menší důvěryhodnosti.
Navíc i když si vytvoříte tunu obsahu na pár kliknutí, pořád ho musíte kontrolovat — jestli je správně, jestli si AI nic nepřidala nebo nevymyslela. Takže tady ta časová úspora není tak velká.
Pořád tvoříme pro lidi, i když možná oklikou
Návštěvnost webů klesá, PPC moc nefungují, lidi nevyplňují formuláře… Všechny tyto problémy se reálně dějí. Z části je na vině právě AI. Lidé se v dnešní době ptají svých ChatůGPT, Claudů a Copilotů. A ani ta AI vás nevybere mezi top dodavatele, pokud budete komunikovat stejně jako 100 dalších. I když chceme tvořit pro algoritmy, a potřebujeme v marketingu reportovat, co se děje, pořád tvoříme pro lidi.
Krásný příklad je jeden můj bývalý klient, který začal články produkovat s AI, protože cituji „stejně to nikdo nečte“. A tak se na blogu místo souvislého textu začaly objevovat články, kde co nadpis, to odrážkový seznam. Najednou tam jsou sekce jako TL;DR a FAQs a spousta emojis… Nevím jak vy, ale já takový text číst nechci.
Méně obsahu někdy znamená lepší komunikaci
Neberte mě jako odpůrce AI. Sama ji pro svoji práci i v soukromí využívám. Jen vidím, kde si někdo dá práci a vytrénuje si tu svou natolik, aby to bylo dobré a kdo to odflákl a jen zadal obecný prompt. A pořád je taky poznat, co psal člověk. I když nedávno knižním světem otřásla aféra knihy, kterou naspala AI a autorka se k tomu nepřiznala.
Otázkou taky zůstává, jestli se vám vyplatí hádat se s AI, aby vám dala výstup, který chcete. Můj klient mi tento týden řekl, že se mu pořád vyplatí psát se mnou, protože „když to píšu s Claudem, trvá to třikrát nebo čtyřikrát tolik, než když to řeknu na callu tobě. A i když to napíšu s Claudem, stejně ti to dám k revizi, protože je pak výstup lepší“.
Proces tvorby je navíc krásným procesem ujasňování. Možná tedy firmy opravdu nepotřebují víc obsahu, ale potřebují líp uchopit, co chtějí zákazníkům vlastně říct.
A to s klienty řešíme pokaždé:
jak říct složité věci jednoduše,
kde je přidaná hodnota dané firmy,
a jak komunikovat tak, aby firma nezněla jako ostatní.
